🎉 Květen měsíc adoptovaných kočiček

Pozdrav z nového domova vám dnes zasílá ŽUŽLA 🐈

Ahoj,

jsem desítiměsíční kočičí slečna Žužlinka a už dva měsíce žiji ve svém novém domově.

Chcete vědět jak teď žiju a jak náročný je takový jeden kočičí den?

Tak tady to máte:

Ráno musím rodičům vždy povykládat, co jsem dělala přes noc a protože je toho hodně, tak mluvím a mluvím a máma pak o mě tvrdí, že jsem moc ukecaná holka. 😺

Pak nastává doba snídaně a ranní toalety, po které mámě oznamuji, že by měla po mě uklidit.

Rozloučím se s rodiči, kteří jdou do práce, chvíli si pohraji a jdu spinkat.

Přesně vím, kdy se z práce vrací, hned je u dveří vítám a okamžitě spustím a vykládám, co jsem celý den dělala a taky je trošku peskuji za to, že se mnou nebyli a nechali mě samotnou.

Rodiče si mě udobří dostatečnou dávkou mazlení a nastává doba tělocviku. Běhám po bytě tam a zpět, sápu se po škrabadle nahoru a dolů. No prostě si trošku podivočím, vybiju energii a jdu se pokojně s rodiči dívat na televizi. Většinou tam není, pro mě, nic zajímavého, tak za chvíli usnu jednomu z rodičů, za stálého mazlení, na klíně. 😻

Je večer a přichází má oblíbená část dne – vaření. Jsem nepostradatelným kuchyňským pomocníkem a asistentem. A taky umím škemrat o jídlo jako surikata. 😹

Po večeři opět nastává doba her, miluji lasery a baterky a baví mě běhat a chytat světýlka. 

Ráda asistuji ve sprše. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem spadla do téměř napuštěné vany. Naštěstí jsem stihla rychle vyskočit. Od té doby jsem opatrná a i mamka mě více hlídá.

I přes desítky škrábanců a kousanců, které ode mě rodiče mají z našich her, mě mají moc a moc rádi.

Jsem s nimi strašně šťastná a maminku s tatínkem miluji velkou kočičí láskou. ❤️

28. 5. 2020