ZARA 🖤🖤🖤

Pokud bych měla některou z našich kočiček přirovnat k andělovi, byla by to Zara. Obyčejná bílo-mourovatá kočička, kterých denně vidíme spousty a kterých si spousta lidí ani nevšimne. Ale Zara pro mě byla jedinečná, neopakovatelná, zázrak v kočičím těle. 

Už jednou jsem ji vytáhla doslova hrobníkovi z lopaty. Tehdy krátce po příjmu přestala jíst a byla taková jiná, prostě taková jako jsou kočky, když je něco bolí. Náš tehdejší veterinář ji prohlédl a prohlásil – je žlutá, to bude FIP. Ano, kočička byla žlutá, měla i tlamičku uvnitř žlutou, prostě hrozný pohled. Nesmířila jsem se tím, nechat ji jenom tak a jela k naší současné paní doktorce.

Byl čtvrtek odpoledne, pamatuji si to, jakoby to bylo včera. Čtyři odpoledne. Nechali si ji tam. V osm mi paní doktorka volala, že jí právě zavedli sondu, kterou musela okamžitě dostat, jinak by svůj stav nezvládla. A začal boj o kočičku. Tři týdny krmení sondou, tři týdny trpělivosti a dílčích úspěchů, kdy žlutá se postupně měnila v bílou a kočička přibírala na váze. Odměnila se mi tím největším darem – neskonalou důvěrou, vděčností, láskou – dávala mi najevo, že jsem pro ni jediná na světě. Ostatní kočky nic, ostatní lidé nic – jen já. Slíbila jsem jí trvalý domov a ona věděla, že jej má.

Letos v lednu se mi zdála divná, jakoby neustále měla rýmu a začala mírně přivírat oko. Myslela jsem si – průvan nebo nějaké nachlazení. O to větší to byl šok. Rtg odhalil nádor v hlavičce. Po biopsii jsme čekali na výsledky, které potvrdily zhoubný nádor. Vyhlídky byly mizivé – chemoterapie, ozařování s tím, že se jí možná prodlouží život o týdny či pár měsíců za cenu hospitalizací, stresu, nevolností, zvracení a bolesti. Rozhodli jsme se, že si poslední týdny či měsíce užije v klidu, pohodě, bezpečí domova. Nádor rostl, začal vytlačovat oči až na jedno oslepla a nyní v posledním týdnu zasahoval i do dýchacích cest, hůř dýchala, jazýček měla venku. Prognóza do budoucna žádná, operovat nelze.

Včera večer jsme se na sebe podívali, já ji vzala do náruče a ona natáhla pacičku a pohladila mě, potom si položila hlavu na mé rameno a já cítila její fousky až v nose. Celou noc spala přitisknutá ke mně a já věděla, že se loučíme.

Při jejím usínání jsem ji držela v náručí, její srdce jsem cítila v dlani a chovala ji do posledního výdechu.

Za rok, kdy byla se mnou, se mi dokázala zarýt do srdce. Hluboko, tak hluboko, že mi slzy potečou i zítra.

Zara je na jediné, poslední a bezpečné cestě.

Nejen já, ale všichni, kdo Zarušku znali a milovali, na ni nikdy nezapomenou. 

Stále bude žít, tato andělská kočička se smutným pohledem, v našich srdcích. 🖤🖤🖤

ZARA  ✝︎ 10. 5. 2020

 

————-

 

Dobrý den,

mé ctěné jméno je Zara. Jsou mi přibližně dva roky a jsem nejpřítulnější kočka na světě. Přišla jsem do depozita vypadající jako naprosto zdravá kočička, avšak po nějaké době jsem přestala jíst a celá jsem zežloutla. Doktoři si se mnou zprvu nevěděli rady a chtěli tento boj vzdát, avšak já se nevzdávala. Bylo mi zjištěno silné selhání jater a s tím se léčím dodnes. Měsíc jsem byla na sondě, krmena pomocí kapaček a odkázána pouze na lidskou pomoc. Naštěstí se můj stav stabilizoval, avšak stále zůstávám v depozitu pouze k virtuální adopci, jelikož je péče o mě komplikovanější a můj stav se musí stále hlídat.

😻 Kočičku Zaru adoptovala slečna Sandra Kaslová. Moc za ni děkujeme.