Dobrý den,

jsem tříletá kočičí paní.
Dlouho jsem žila v blízkosti obydlí v obci Košíky u Starého města. Košíky se pletou z vrbového proutí a tak jsem dostala jméno Vrbička.
Byla jsem nekastrovaná kočička a za ta léta se mi narodilo množství koťátek, z nichž některé zemřely a zbytek živoří bez domova, bez teplého místečka na spaní, bez jistého jídla a budoucnosti. Lidé tam nekastrují, nezajímají je toulající, nemocné, o jídlo žebrající kočky. 😿

Já přišla jednoho zářijového dne k jedné z chatek, prosit o jídlo a ten hodný pán, co tu bydlel, si všiml, že táhnu pod sebou velké bříško, že opět čekám koťátka. Spojil se s útulkem Dobré ruce a ti mě hned přijali k sobě. Byla jsem vysoce březí, droboučká a nevážila jsem ani 2 kg.

V dočasce jsem po dvou dnech porodila tři koťátka, jedno bylo slaboučké a brzy umřelo, ale z těch dvou mých dětiček jsem vychovala krásné a zdravé kočičky, které brzy našly nové domovy.
Zůstala jsem v dočasce sama a byla řada na mě, abych odešla do nové rodiny. Stalo se to čtyřikrát, vždycky mi sice vybrali hodné lidi, ale vždy jsem se po pár dnech vrátila zpět. 😿
Za léta, kdy jsem byla venku, jsem zažila mnoho špatného a to se podepsalo na mé psychice. Ve chvíli, kdy jsem přišla do dočasky jsem myslela, že je to můj domov navždy a pokaždé, když jsem se dostala odsud pryč, se projevily mé psychické problémy, nedovedu být na cizí lidi hodná, mazlit se a žít, jak ostatní kočičky.

Veškeré pokusy o mou resocializaci selhaly a já musím zůstat v dočasce do konce života.

Pokud byste chtěli virtuálně adoptovat kočičku 🐈, o jejímž nálezu a porodu koťátek jsme vás na stránkách Facebooku informovali v září 2019, pište nám do zpráv.

😻 Kočičku Vrbičku adoptovala paní Ivana Ždímalová. Moc za ni děkujeme.