Valentýnka

5. 1. 2020

Kočička Valentýnka roky žila, jako tuláček ve Zlíně na Jižních Svazích. Žila ode dne ke dni a přespávala pod auty. Byla vděčná, že jí občas dali lidé něco do misky, nikdo si ji však domů nevzal, nikoho nezajímalo, kde spí, zda není nemocná a nepotřebuje pomoc. 😢

Zpráva o ní se dostala až k nám do útulku. Paní Janišková ji našla a když ji nakládala do přepravky, byla kočička zesláblá jako věchýtek, pomoc tak přišla na poslední chvíli. A protože to bylo v únoru zrovna na den sv. Valentýna, dostala jméno Valentýnka.

Paní, která jí tam občas něco pohodila pak psala do útulku, že jsme odchytem kočičku zabili, že ji máme vypustit zpět na místo, kde byla zvyklá, že ji budeme mít na svědomí.

Ne však my, zabíjeli ji ti, kteří o ní věděli a neposkytli jí pomoc a domov! 😡

Rodina, u které je Valentýnka nyní, měla kocourka Kubíčka, který se dožil 20 let a dvou měsíců, po jeho odchodu do kočičího nebe jim doma moc chybělo „něco kočičího“, proto si v srpnu 2017 na našem webu vybrali kocourka Paula, tehdy velikého gaučového povaleče. Z Paula se u nich stal Polďa, Poldík a rychle si tam zvykl, a to tak dobře, že se z něj po čase vyklubal kocour s velkým K, samorost a lovec, který přestal mít čas a chuť na nějaké zbytečné válení a začal si plnit své kocouří sny o svobodě a domů chodil hlavně na jídlo a pro pomazlení. Nebyl to kocour na běžné nošení a v náručí se vždycky kroutil jak žížala, už aby byl pryč. I když byl velký mazel a předl tak nahlas, až se z toho sám zajíkal, nebyl tak moc doma, jak si přála jeho adoptivní máma a po dvou letech soužití s ním zjistila, že by chtěla nějakého parťáka – gaučáka, který by nechtěl chodit ven a byl by hlavně doma.

Opět tedy oslovila náš útulek a tam byla přímo Valentýnkou vybrána. 😻

Zpočátku, v novém domově, byla Valentýnka docela plachá a schovávala se za skříní, ale to ani ne do týdne pominulo, kočenka napřed zabrala prázdný pokojík a druhý týden k tomu přidala ještě obývák. A tak má teď pro sebe dvoupokojový byt, dva kočičí pokoje. 🙂 Občas vyskočí na okenní parapet, aby se podívala, co je venku nového, ale ze všech sil se drží doma, ani ji nenapadne chodit ven. Baští všechno a ráda, ale dodržuje hlavně ledvinovou dietu, dostává dietní granule a léky.

Z Valentýnky se stal ten největší mazlíček. Ze všeho nejraději by si asi přála, aby byla její máma s ní pořád doma a věnovala se jí, miluje hlazení a škrabkání pod krkem. 😽 Je taky pěkně ukecaná, prý je to „kočka s názorem“ a umí si říct, když se jí něco nepozdává. Celkově je moc hodná a její paní je šťastná, že se ty dvě našly.

Valentýnka není už sice nejmladší, je to taková kočičí babička, která má už hodně přes 10, špatně slyší a má zřejmě i potíže s čichem, ale na tom vlastně až tak moc nezáleží, evidentně je ráda na světě a o tom to je. ❤️

S kocourkem Poldíkem se sžili, nejdřív ji spíše ignoroval, ale ani jedinkrát na sebe nezasyčeli a pak vedle sebe vydrželi bez problémů i u jídla.

Nedávná kontrola u paní veterinářky potvrdila, že Valentýnka je ve velmi dobré zdravotní kondici, tak snad jí to vydrží co nejdéle. Jak smutný a fádní by byl život bez kočky…

Nyní, když píšeme tyto řádky, už víme velmi smutnou zprávu. 😢

U milovaného kocourka Poldíka nečekaně propukla akutní a velmi agresivní leukémie a nebylo pro něj záchrany. Den před koncem roku ho proto dali u veterinářky uspat, aby se netrápil. Bolí to, nejen jeho rodinu, ale i nás, kteří jsme Poldíka dobře znali. Jsme ale rádi, že mohl prožít šťastný kus života v milující rodině. Byl to kocour s velkým „K“ a velká individualita, která obohatila život všech okolo něj.

Budeme na něj všichni, i s Valentýnkou, s láskou vzpomínat.

Věnováno památce kocourka Poldíka. 🖤

————————–

8.8.2019
Zpráva z Valentýnčina nového domova: „Milá paní Janišková, moc Vás zdravím a podávám zprávu č. 2: aktuálně už jsme někde úplně jinde, než před týdnem, kočenka se přestala bát a schovávat se za skříní, naopak, svoje teritorium rozšířila i na obyvák, kde s námi bývá i dlouho do večera, užívá si usilovně hlazení a mazlení – přesně tak, jak jsem si to přála. Je taky pěkně ukecaná, jak já říkám „kočka s názorem“, jak to má být. S Poldíkem problémy nemají, spíš se ignorují (jde to ze strany Poldíka, ale on je beztak většinou venku), uvidíme, jak to budou spolu zvládat až se ochladí a náš kocúr se přesune dovnitř, do tepla. Ale pevně věřím, že i nadále to půjde všechno tak dobře, jako dosud. S jídlem, ani s ničím jiným, s Valentýnkou problémy nejsou. Mějte se moc krásně, M.“

—————————

Z umístění každé kočičky nebo kotěte máme velkou radost, ale ta je několikanásobná, když se podaří najít domov pro starší kočičku, u které jsme ani nedoufali. A stalo se ….
Vždycky říkám, na každou kočku někde čeká domov, záleží na tom, kdy se ten pravý objeví.
A objevil se kočičí anděl v podobě majitelky našeho kocoura Paula (v novém domově Poldík). Poldík u nás 7 kilový gaučový povaleč se přesunem do nového působiště v klidné lokalitě na konci Vizovic stal pánem ulice a všech koček a kocourů. Z očekávaného mazlivého kamaráda se stal lovec.
A tak se paní po 3 letech rozhodla nás oslovit s přáním, jestli bychom neměli hodnou, mazlivou, starší kočičku, která by jí dělala společnici a byla jenom doma. A rozhodnutí padlo na Valentýnku.

Příjem kočičky Valentýny nebyl jednoduchý, byl docela složitý. Kočička spoustu let žila na sídlišti Jižní svahy ve Zlíně. Lidé ji krmili, ale spávala pod auty a to v horku, v zimě, úkryt neměla a domů si ji nikdo vzít nechtěl. Tak pohladit a pryč. O kočičce jsme se dozvěděli na podzim v roce 2018, ale protože měla poměrně hodně velký revír několika ulic, bylo těžké ji najít. Na dlouhou dobu zmizela a my si mysleli, že už bohužel jsme záchranu nestihli. Letos v únoru ji tam paní opět viděla a tak jsme se domluvili, že jak ji bude krmit, ihned mi zavolá. A za týden telefon – stojím zde a kočička jí konzervu. Do 15 minut jsem ji měla i v přepravce v autě. Kontrola na veterině dopadla nečekaně dobře. Protože jsme ji přijímali 14. února, dostala jméno Valentýna.
Valentýna je FELV a FIV negativní, hodnoty krve má v pořádku, až na ledviny, kde byly mírně zvýšené. Dostala speciální ledvinovou dietu a REnavast. No a čekali jsme. Valentýna je moc hodná, klidná, mazlivá – ALE nesnáší moc ostatní kočky, ačkoliv pobyt v mé pracovně společně s další takovou netýkavkou jí svědčil. Jenom toho času na mazlení a česání nebylo tolik, jako by chtěla a jako by si zasloužila a to je mi u těchto kočiček vždycky strašně líto. Snažila jsem si vyšetřit každou volnou chvíli, abych si s ní sedla, povídaly jsme si a ona se na mě dívala a snad mi i rozuměla.

Valentýnku jsme neinzerovali, čekali jsme co se bude dít a dnešního dne našla SVŮJ domov. A já jsem ji tam vezla moc šťastná, že bude mít po těch letech samoty konečně tu svoji rodinu, lásku, která bude patřit jí a nebude se s nikým o ni muset dělit.

P.S. Po odchytu Valentýnky jsme měla za pár dní sms od jedné paní, která ji tam občas krmila. Prý ji máme vrátit zpět, prý je stará, nikde si nezvykne a tím, že jsme ji vzali k nám jsme ji zabili, utrápí se u nás, patří na to sídliště, kde to znala, možná znala i ta auta, pod kterými spávala v dešti, v zimě…. Paní na kočičce hrozně moc záleželo, někdy jí dala konzervu, nikdy ji nepohladila, ale měla pocit, že může rozhodovat, co je pro kočičku dobré a co jí ublíží. A určitě i dodnes si myslí, jak moc jsme Valentýnce ublížili, jak moc jsme ji trápili a jak moc jsme její bolavou dušičku zničili…