Mňauko,

představuji se vám, jsem kocourek Lojza, chytrý, úžasný, hodný, mazlivý a určitě si zasloužím hladit a krmit.

Jsem samozvaným králem ulice, kápem útulku a jeho maskotem a kocourkem pro štěstí. A hlavně jsem miláčkem paní Janiškové s výhradním právem chodit do její zahrady. A ne, nejsem vůbec namyšlený, to jen tak vypadá a často o sobě jen takové věci z legrace rozhlašuji, protože jsem taky hrozně ukecaný. 😸

Jsem jinak velký dobrák a starám se o všechny příchozí obyvatele útulku, seznamuji je s místními zvyklostmi a jsem pro ně psychickou oporou.

Mám se zde moc dobře, užívám si dobrot a často mě můžete vidět vyhřívat se venku na sluníčku. A i pro to mě možná někteří návštěvníci útulku tak dobře znáte. 

Vždy tomu tak ale nebylo. Dostal jsem se zde ve věku asi 6 let, jako nalezenec ve velmi špatném zdravotním stavu. Léta prý jsem se toulal a jedl u popelnic na Jižních Svazích, odevšad mě vyhazovali, v zimě jsem neměl kde spát. 😿 Až se o mě dozvěděla paní Janišková a já se nechal úplně lehce a s vděčností chytit a donést do útulku, kde jsem dodnes. 

Tehdy, je tomu už dva roky, jsem u Evy, jak jí můžu jen já důvěrně říkat 😽, nahradil jejího kocourka Huberta, který zde byl od kotěcích let a vlastně od založení útulku a po 12 letech zemřel na FIB. Byl to on, který byl králem ulice i útulku a tak se nabízelo, že jsem po jeho smrti nahradil jeho místo, nejen coby vládce, ale i v srdci Evy. 😽

Protože mám ale z dob, kdy jsem živořil zkažené zdraví a občas se u mě projeví zažívací problémy, které musí být okamžitě léčeny a musím mít různá dietní omezení, nejsem vhodný do adopce a budu rád, pokud se do mě někdo zamiluje a adoptuje si mě alespoň virtuálně.

Už se na to moc těším. 😻

😻 Lojzovou novou adoptivní maminkou se stala slečna Dagmar Studýnková a jeho tetou paní Iveta Reimerová. Moc za něj děkujeme.