✝︎ KRISTIÁNEK 🖤🖤🖤
Rozloučení, sbohem – ne, bude se mnou navždy.
Jako by to bylo včera – telefon od mé kamarádky z Bardějova.
„Evi, nevím si rady a potřebuji pomoc. Před rokem jsem našla nový domov kocourkovi v Brně a nyní jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že jej už nechtějí a plánují ho vyhodit ven. Můžeš pomoci nebo mám sednout na vlak a do Brna zajet?“
Samozřejmě jsme pro kocourka hned druhý den jeli.
Přivítal mě ustrašený moureček, smrdící na sto honů nevykastrovaným kocourem, s velmi nekvalitní srstí a průjmem, krmený nejlevnějšími granulemi ze supermarketu. Jeho „majitelka“ nám jej nabalila beze slov a už jsme jeli.
Zapomněla jsem ovšem napsat, že kocourek byl slepý a to naprosto. Obě oči pryč, jenom důlky.
To se stalo v roce 2013 a nám nastala etapa obrovského a výjimečného přátelství s čistou duší, nejúžasnějším stvořením, co jsem poznala. Kocourek, pojmenovaný u nás Kristián, se mi odvděčil obrovskou důvěrou, láskou a neskonalou závislostí. Miloval sedět na kuchyňské lince a měl i své místo mezi dřezem a sporákem. Tam sedával hodiny a když jsem přišla a řekla to naše Krišpíííí už se otáčel a hledal, kde dostane tu dobrotu.
Tak šel čas a my si užívali vzácného přátelství.
Přetrpěli jsme loňskou anabázi s přetrháním zoubků a záněty. Kristiánek byl kocourek, který zrovna nekypěl zdravím. Podepsala se na něm určitě všelijak prožitá kotěcí léta a rok s rodinou, které byl na obtíž, také nepřidal.
Před dvěma týdny jsem jej našla divně ležet u misky s vodou, toto nikdy nedělal a jakmile udělá naše kočka něco nezvyklého, je to důvod k obavám.
Byla neděla a paní doktorka, přestože měla svůj program, přijela do ordinace. Ještě jsme Kristiánka zakanylovali, ale během vyšetřování nahmatala veterinářka velký útvar v žaludku, který tam před měsícem nebyl, hodně hodně veliký. Kristiánek dostal léky proti bolesti, bohužel, do druhého dne se jeho stav výrazně zhoršil.
Kristiánek umíral.
Na poslední cestě jsem jej držela za tlapičku. Neměl sílu se už ani otočit na můj hlas a rozloučit se se mnou.
Kristiánku, těžko se mi píšou tyto řádky. Byl jsi výjimečný, byl jsi jediný, byl jsi můj.
Kdykoliv vejdu do kuchyně, stále tě vidím sedět na tvém místečku…..
Já neříkám sbohem, protože jsi ve mě a budeš stále.
S láskou 🖤
Eva
6. 3. 2020
————-
Slepý kocourek Kristián pochází z Bardějova, kde se jej jako malého kotěte ujala moc hodná „kočičí máma“. Jako osmiměsíční přicestoval k nám a už zde zůstal. Skvěle se orientuje a největší potěšení (pro nás největší nervy) je pro něj sedět na zábradlí na 3. patře schodiště…
Leave a Reply